Co je to dětská práce?

Kampaň Stop dětské práce chce přispět k řešení celosvětového problému dětské práce na základě těchto principů:

1.    Problémy dětské práce a vzdělávání jsou vzájemně propojeny 
Práce dítěti brání v dosažení kvalitního vzdělání a negativně ovlivňuje jeho zdraví a fyzický, mentální, duševní, morální či sociální vývoj. Vzájemnou souvislost mezi potlačením fenoménu dětské práce a poskytnutím všeobecného vzdělání uznává stále více odborníků včetně Mezinárodní organizace práce (ILO). UNESCO tvrdí, že pokud chceme umožnit přístup ke vzdělání všem, je potřeba zaměřit se i na problém dětské práce. Tato skutečnost však zatím nenachází odezvu v politice zainteresovaných vlád ani mezinárodních dárců rozvojové pomoci.

2.    Každé dítě má právo na kvalitní plnohodnotné vzdělání 
Děti by měly všude na světě chodit do školy každý den, včetně těch, které byly doposud ze školního vzdělání zcela vyloučeny. Mezi ukazatele kvality (veřejného a neplaceného) vzdělání patří nejenom efektivní výukové metody, přístup k výukovým materiálům, monitorování výkonu učitelů, ale také zahrnutí všech zájmových skupin (asociace učitelů, rodiče, vedení škol, místní komunity atd.) do procesu vzdělání. Tento přístup je důležitý pro zapojení dětí do plnohodnotného procesu školního vzdělání (pouze v nutných případech do přechodných forem vzdělávání, které nezahrnují každodenní školní docházku). Pro zajištění kvalitního vzděláni je navíc důležité angažovat kvalifikované učitele, kterým je nutné zajistit odpovídající finanční ohodnocení a pracovní podmínky. Školní docházka dívek a dětí z okrajových sociálních skupin nicméně závisí na tom, do jaké míry je ve společnosti přijata obecná norma, že školní vzdělání by měly získat všechny děti. Vlády i dárci pomoci by proto měly usilovat o přijetí této normy společností v rozvojových zemí.

3.    Neformální vzdělání by se mělo stát součástí školského systému 
Pod pojmem neformální vzdělání se rozumí formy vzdělávacích aktivit, které nejsou součástí pravidelného státem upraveného každodenního školního vzdělávacího systému. Existuje celá řada druhů neformálního vzdělávání, na které se ve větší či menší míře vztahují státní regulační opatření nebo kontrola. Při hodnocení, zda danou formu neformálního vzdělávání lze označit za prospěšnou, je klíčové, zda tato aktivita neznemožňuje dítěti účastnit se běžného vzdělávacího procesu a nenarušuje jeho denní školní docházku. Neformální vzdělání by mělo vždy probíhat jako integrální součást vzdělání formálního.

4.    Všechny formy dětské práce jsou nepřijatelné, a to pro každé dítě na světě 
Úspěšné řešení problému dětské práce vyžaduje komplexní přístup. Zaměříme-li se na potlačení pouze nejhorších forem dětské práce (jako například prostituce a podobně), může to mít za následek pouhé přesunutí problému z jedné skupiny dětí na jinou. Pokud by se práva dítěte posuzovala a klasifikovala na základě různých forem zneužití, znamenalo by to popření rovných šancí jednotlivých skupin dětí v prosazování jejich přirozených lidských práv. Za dětskou práci je proto potřeba považovat i práci v domácnosti a zemědělskou práci. Tomu by pomohlo zavedení funkční registrace obyvatelstva v rozvojových zemích.

5.    Práva zaměstnanců úzce souvisejí s likvidací dětské práce
Eliminace problému dětské práce je úzce spojená s podporou lidských práv a práv zaměstnance na pracovišti. Základními právy, které se vztahují k zaměstnání, jsou právo na kolektivní vyjednávání se zaměstnavatelem, nediskriminační přístup a nepřípustnost nucené práce a dětské práce. Důraz na prosazení minimálního věku pro vstup do zaměstnání přitom zaručuje právo dětí na vzdělání a na dětství. Tento závazek byl znovu potvrzen v Deklaraci základních zásad a práv v zaměstnání v červnu 1998 v rámci Mezinárodní konference o práci. Dětská práce má navíc negativní dopad na celkovou zaměstnanost dospělých, respektování pracovního práva, mzdy a pracovní podmínky vzhledem k tomu, že děti jsou velmi často v zaměstnání zneužívány a dostávají za svou práci daleko méně, než kolik by dostával dospělý pracující. V oborech a oblastech, v nichž mají silnější pozici odborové organizace, není dětská práce tak běžná.

6.    Dětská práce spoluvytváří problém chudoby a brání jeho vymýcení 
OSN zahrnuje do Rozvojových cílů tisíciletí, k jejichž naplnění se zavázala i Česká republika, cíl zmírnění chudoby prostřednictvím dosažení vzdělání pro všechny, což má úzkou souvislost s eliminací dětské práce. Dětská práce je přitom příčinou a ne důsledkem chudoby – pro řešení problému světové chudoby je třeba nejprve řešit problém dětské práce. Materiální nouze může sice komplikovat situaci rodiny, která by chtěla posílat své dítě do školy, na druhou stranu však výzkum a praktické zkušenosti ukazují, že i děti z nejchudších rodin mohou chodit do školy, pokud je školní vzdělání poskytováno zdarma. Zapojení dětí do školního vzdělání navíc úspěšně funguje, pokud ve společnosti panuje obecné přesvědčení, že děti by se měly vzdělávat, a ne pracovat. Společenské a kulturní normy, předsudky, vyloučení a diskriminace dívek a dětí z určitých marginalizovaných společenských skupin v jejich přístupu ke vzdělání představují významnou překážku v eliminaci dětské práce. Prostřednictvím společenské mobilizace lze však tuto bariéru úspěšně překonat. Za chvilkový příspěvek dětské práce k celkové hospodářské výkonnosti společnost naopak platí dlouhodobou újmou v podobě nedostatečného vzdělání a nepostačujícího rozvoje lidského kapitálu.

7.    Společnosti a firmy jsou odpovědné za to, aby nezaměstnávaly děti v rámci svých podnikatelských aktivit 
Společnosti by měly v rámci své sociální odpovědnosti přispívat k odstranění dětské práce a zároveň zavázat své obchodní partnery k tomu, aby se chovali stejně. Konvence Mezinárodní organizace práce (ILO) číslo 138 a 182 a Konvence o právech dítěte zavazují členské státy Evropské unie k tomu, že mezinárodně fungující společnosti, které sídlí v Evropské unii, nebudou v rámci svých aktivit zaměstnávat děti. Tento požadavek je však v současnosti uplatňován spíše v rámci směrnice OECD pro nadnárodní společnosti, která má však pouze formu doporučení vlád členských států OECD. Tato doporučení jsou navíc omezena na investiční formu účasti společností v zahraničí (nevztahují se tedy na obchodní aktivity neinvestičního charakteru) a postrádají jakýkoli sankční mechanismus. V budoucnu by k řešení problému dětské práce mohl významně přispět návrh norem, jež by upravily podnikatelskou činnost nadnárodních společností. Tento návrh je součástí agendy Komise pro lidská práva OSN. Společnosti, které využívají dětské práce, by proto podle výše zmiňovaných norem OSN měly přijmout plán, jenž by směřoval k eliminaci tohoto fenoménu. Takový plán by měl vyhodnotit pozitivní přínos, který přinese vyloučení dětí ze zaměstnání, a měl by zároveň zahrnovat opatření, jež by rozšířila přístup ke vzdělání a zlepšila systém sociální ochrany pro děti a jejich rodiny.