Fakta

 

Během průmyslové revoluce v Evropě se podařilo odstranit dětskou práci tím, že byla oficiálně zakázána a zároveň došlo k zavedení povinné školní docházky. Přesně k tomu by mělo dojít v současnosti v rozvojových zemích. Dětská práce připravuje děti o vzdělání i o budoucnost. Bez vzdělání jsou totiž odsouzeny stát se v dospělosti negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál. Dětská práce tak napomáhá udržování bludného kruhu chudoby. Zároveň často výrazně ohrožuje zdraví dítěte.

 

Dětská práce zahrnuje všechny formy práce, které jsou vykoná­vány dětmi mladšími 14 let a které jsou škodlivé pro jejich psychické zdraví a vývoj a brání jim ve školní docházce bez ohledu na to, zda dítě za tuto práci dostává mzdu. Podle zprávy „Konec dětské práce: nadosah“, kterou vydala začátkem května 2006 Mezinárodní organizace práce (ILO), bylo v roce 2004 na celém světě 218 milionů pracujících dětí. Ve zprávě se také konstatovalo, že od roku 2000 byl zaznamenán pokles o jedenáct procent. Tyto statistiky ovšem započítávají pouze takzvané ekonomicky aktivní děti, což zdaleka nezahrnuje všechny pracující děti. Mnohé z nich nejsou totiž za svou práci placeny - pečují o své sourozence, obhospodařují pole a dobytek nebo pracují v rodinné řemeslné dílně. Prakticky to pro ně ale neznamená žádný rozdíl - zásadní je, že nemohou chodit do školy.

 

Zpráva ILO o boji s dětskou prací vyzdvihuje, že největší pokles - o 26 procent - byl zaznamenán v oblasti nejhorších forem dětské práce. Jedná se o formy, které ohrožují bezpečnost, zdraví a morální vývoj dítěte, patří sem například těžba, ale i otroctví, prostituce nebo obchod s drogami. V nejbližších letech by se tak organizace ILO chtěla zaměřit především na další pokrok v tomto směru. Jejím cílem je úplně odstranit nebezpečné formy dětské práce do deseti let. Tato strategie by se ovšem vztahovala na menšinu pracujících dětí a problém by se tak jen přesouval z jedné skupiny na druhou. Například v Indii pracuje podle oficiálních údajů, které zohledňují jen placenou práci, sedmnáct milionů dětí. Navíc takzvané nejhorší formy práce se vztahují jen na dva miliony, tedy naprostou menšinu dětí. Neoficiální odhady MV Foundation přitom docházejí tak až ke stovce miliónů, když počítají všechny děti, které nemůžou chodit do školy. Boj proti nejhorším formám dětské práce je tak jen jedna strana mince, na rovný přístup ke vzdělání mají právo všechny děti světa.

 

Dvě třetiny dětí, které nenavštěvují školu, tvoří dívky. Horší pozice dívek v oblasti vzdělávání je dána obecným přesvědčením, že vzdělání vlastně nepotřebují, protože jejich pracovní náplní bude v budoucnu především práce v domácnosti. V některých zemích dívky opouštějí vzdělávací systém předčasně z důvodu dětských sňatků. Dalším důvodem, proč dívky nenavštěvují školy, je obava o jejich bezpečnost, pokud musejí docházet do vzdělávacího zařízení, které leží daleko od jejich domova.

 

Eliminace práce dětí úzce souvisí se zajištěním bezplatného přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro všechny. Vzdělání je klíčem ke snížení chudoby a základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně. Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace. Zvláště vzdělání dívek, respektive žen se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatnění plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí. Zároveň se ukazuje, že omezení nabídky levné práce dětí umožňuje jejich rodičům žádat za svou práci vyšší mzdu. Tímto způsobem lze zásadně zlepšit zejména situaci žen na pracovním trhu.

 

Nestačí ovšem pouze budovat školy a podporovat kvalitu vzdělání, důležité je také zaujmout aktivní postoj a podpořit zavedení všeobecné docházky dětí do škol. Odpovědnost by v tomto směru měly převzít zejména vlády jednotlivých států včetně České republiky, která se ve své koncepci zahraniční politiky (2003-2006) zavázala k prosazování efektivního a transparentního naplňování rozvojových cílů Deklarace tisíciletí. Tato deklarace obsahuje i cíl týkající se zajištění základního vzdělání pro všechny.

DĚTSKÁ PRÁCE

Zahrnuje všechny formy práce, které jsou vykoná­vány dětmi mladšími 18 let a které jsou škodlivé pro jejich psychické zdraví a vývoj a brání jim ve školní docházce bez ohledu na to, zda dítě za tuto práci dostává mzdu. Podle zprávy „Konec dětské práce: nadosah“, kterou vydala začátkem května 2006 Mezinárodní organizace práce (ILO), bylo v roce 2004 na celém světě 218 milionů pracujících dětí Ve zprávě se také konstatovalo, že od roku 2000 byl zaznamenán pokles o jedenáct procent. Tyto statistiky ovšem započítávají pouze takzvané ekonomicky aktivní děti, což zdaleka nezahrnuje všechny pracující děti. Mnohé z nich nejsou totiž za svou práci placeny - pečují o své sourozence, obhospodařují pole a dobytek nebo pracují v rodinné řemeslné dílně. Prakticky to pro ně ale neznamená žádný rozdíl - zásadní je, že nemohou chodit do školy.

NEJHORŠÍ FORMY DĚTSKÉ PRÁCE     

Jedná se o formy, které ohrožují bezpečnost, zdraví a morální vývoj dítěte, patří sem například těžba, ale i otroctví, prostituce nebo obchod s drogami. Zpráva ILO o boji s dětskou prací vyzdvihuje, že největší pokles - o 26 procent - byl zaznamenán v oblasti nejhorších forem dětské práce. V nejbližších letech by se tak organizace ILO chtěla zaměřit především na další pokrok v tomto směru. Jejím cílem je úplně odstranit nebezpečné formy dětské práce do deseti let. Tato strategie by se ovšem vztahovala na menšinu pracujících dětí a problém by se tak jen přesouval z jedné skupiny na druhou. Například v Indii pracuje podle oficiálních údajů, které zohledňují jen placenou práci, sedmnáct milionů dětí. Navíc takzvané nejhorší formy práce se vztahují jen na dva miliony, tedy naprostou menšinu dětí. Neoficiální odhady MV Foundation přitom docházejí tak až ke stovce miliónů, když počítají všechny děti, které nemůžou chodit do školy. Boj proti nejhorším formám dětské práce je tak jen jedna strana mince, na rovný přístup ke vzdělání mají právo všechny děti světa.

DÍVKY A VZDĚLÁNÍ

Dvě třetiny dětí, které nenavštěvují školu, tvoří dívky. Horší pozice dívek v oblasti vzdělávání je dána obecným přesvědčením, že vzdělání vlastně nepotřebují, protože jejich pracovní náplní bude v budoucnu především práce v domácnosti. V některých zemích dívky opouštějí vzdělávací systém předčasně z důvodu dětských sňatků. Dalším důvodem, proč dívky nenavštěvují školy, je obava o jejich bezpečnost, pokud musejí docházet do vzdělávacího zařízení, které leží daleko od jejich domova.

ŘEŠENÍ

Eliminace práce dětí úzce souvisí se zajištěním bezplatného přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro všechny. Vzdělání je klíčem ke snížení chudoby a základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně. Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace. Zvláště vzdělání dívek, respektive žen se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatnění plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí. Zároveň se ukazuje, že omezení nabídky levné práce dětí umožňuje jejich rodičům žádat za svou práci vyšší mzdu. Tímto způsobem lze zásadně zlepšit zejména situaci žen na pracovním trhu. Nestačí ovšem pouze budovat školy a podporovat kvalitu vzdělání, důležité je také zaujmout aktivní postoj a podpořit zavedení všeobecné docházky dětí do škol. Odpovědnost by v tomto směru měly převzít zejména vlády jednotlivých států včetně České republiky, která se ve své koncepci zahraniční politiky (2003-2006) zavázala k prosazování efektivního a transparentního naplňování rozvojových cílů Deklarace tisíciletí. Tato deklarace obsahuje i cíl týkající se zajištění základního vzdělání pro všechny.